|
Volební text 2010
18. prosinec 2012 v 13.01 | rubrika: Texty k volbám
Ahoj,
před 4 lety (tedy v roce 2006) jsem někdy v květnu poslal text, který se týkal tehdejších voleb do Poslanecké sněmovny. Jsme o 4 roky starší, na konci letošního května nás čekají další volby. Sluší se proto podívat na ten minulý text a možná něco napsat k současným volbám. Celý text, který jsem posílal před 4 lety, je rovněž zveřejněn na tomto blogu. Ve stručnosti tehdy text obsahoval následující body.
Co se za tu dobu změnilo? Bod 1: platí. Stojím si hodně za tím, co jsem tehdy napsal o pojetí politiky jako demokratické formy řešení rozporů, o tom, že logicky nemůžeme být s politikou spokojeni, protože nutně musí slaďovat velmi protichůdné zájmy a musí hledat kompromisy. Stále si myslím, že je lepší, když najdeme kompromis, na kterém se většině něco lepšího, než když přijmeme řešení, které vyhovuje malému počtu lidí a ostatní jsou nespokojeni, respektive když ostatní řešení sabotují. Stojím si názorem, že cílem politiky není udělat co nejvíce lidí co nejvíce šťastným, ale mělo by být cílem politiky zabránit, aby spousta lidé byli nešťastnými. Často od politiky očekáváme více než může nabídnout – vznešené hodnoty jako pravda, láska, přátelství. Nicméně konkrétní aplikaci těchto hodnot mají různí lidé různou a pokud zvolíme jednu formu, budou ostatní nespokojeni. Soustřeďme se proto na to reálné, co politika jako produkt nedokonalých lidských bytostí je schopna řešit a nečekejme od ní zázraky. Více v textu z roku 2006. Bod 2: platí. Nevolme jakékoliv extremisty (KSČM, Dělnická strana apod.). Tato volba nás zbavuje svobody a dělá z nás podřadné bytosti. Více v textu z roku 2006. Bod 3: platí. Vyzývám nevolte Českou stranu sociálně demokratickou nejen z důvodů, které jsem uvedl v textu z roku 2006, ale i z dalších, které jsou v obecné rovině uvedeny níže. K hlavním důvodům mj. patří, že politika ČSSD znamená další zadlužování země, přičemž se jedná o zadlužování, které není určeno na produktivní výdaje (výdaje generující budoucí zisky). Bod 4: neplatí. Nemohu letos říci, že budu ODS volit (v roce 2006 jsem ji vskutku volil). Více dále.
Co je charakteristické pro letošní volby? Pohybuji se samozřejmě ve velmi specifickém prostředí. Vnímám v něm ale hodně naštvanost na politiku. Vnímám v něm obavu z vítězství sociální demokracie, obavu z pokračujícího zadlužování ČR, vývoje veřejných rozpočtů apod. Vnímám v něm chuť volit protestně, ukázat stávajícím politikům, že si dovolují příliš, že trpělivost řady voličů s nimi, je u konce. Je pravdou, že v posledních 4 letech se politická reprezentace předvedla v řadě případů v podivném světle. Ať už se jedná o dlouhý proces sestavování vlády v roce 2006, neschopnost najít elementární dohodu nad podstatnými otázkami – např. reformu penzijního systému, reformu volebního systému, problematiku poslanecké imunity apod. Ať už se jedná o aféry poslance Tlustého a exposlance Moravy (oba z ODS) – opravdu si myslím, že úkolem poslance je něco jiného než si fiktivně lehat do výřivky se společnicemi (poslanec Tlustý) a nechat se přitom nafotit, respektive dané fotky se snažit rozšířit za účelem kompromitace (poslanec Morava). Může jít o pád vlády v průběhu českého předsednictví v EU, zpackaný zákon o předčasných volbách přijatý v roce 2009, který nerespektoval základní ústavní principy, aféry různých poslanců (např. poslední aféra, na základě které odstoupil předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček z ČSSD). K naštvanosti na stávající politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně jsou tedy důvody. Samotná naštvanost ale není a nemůže být politickým programem. V naštvanosti se dělají ty největší pitomosti. Politickým programem by neměla být ani pouhá prohlášení nových politických stran, že oni jsou ty lepší a pokud budou zvoleni, tak se budou chovat jinak. Je třeba ptát se po konkrétních věcech, které strany navrhují, je třeba se ptát, kde na své návrhy chtějí vzít zdroje, kolik to bude stát apod. Jsem profesí teoretický ekonom a vím, že požadavek četby volebních programů politických stran, hledání odpovědi na otázky, zda jsou reálné, zda na ně jsou zdroje je silný – většina voličů tak logicky nečiní, protože náklady s tím spojené jsou větší než užitek z toho plynoucí. Jeden voličský hlas je zkrátka příliš málo, aby něco změnil. Odpovědně by se muselo chovat mnoho voličů. Přesto prosím, pokud už budeme volit, nevolme jen podle naštvanosti, ale volme na základě dalších informací. Vyžaduje to jisté úsilí, nicméně jen díky tomuto úsilí žijeme autentický, opravdový život, jen díky tomuto úsilí se můžeme rozhodovat zodpovědně, zodpovědně přijmout svůj úděl a zodpovědně se ho pokoušet změnit. V pouhé naštvanosti kolem sebe spíše jen kopeme a ubližujeme.
V několika článcích jsem četl, že letošním volbám chybí velké téma. V prostředí, kde se pohybuji, je možná tímto tématem strach z dalšího zadlužování, možná hrozba státního bankrotu. Jako teoretický ekonom vím, že tato hrozba není nereálná. Nehrozí sice bezprostředně, ale aktuální příklad Řecka ukazuje, že může přijít – a to prakticky kdykoliv, nejen při překročení hranice 60 % HDP (tj. kdy je veřejný dluh větší než 60 % hodnoty HDP), která je pokládána za potenciálně nebezpečnou. Pokud stát má deficity veřejných rozpočtů, musí si nutně na jejich krytí půjčit. A kdykoliv se stát, jako jiný dlužník, může dostat do situace, kdy mu nebude ochotno půjčit dostatečný počet věřitelů, aby stát deficit pokryl. Případně budou věřitelé ochotni půjčovat jen za vysoký úrok a stát se může dostat do situace, kdy nebude schopen ani tento úrok splácet. Daná nebezpečí prostě existují a jejich řešení nejsou jednoduchá. Je ale pravda, že stát na rozdíl od ostatních subjektů má více možností, jak dluh řešit. Obecně stát může udělat následující: a) zbankrotovat. Zde doporučuji inspirativní videa na youtube o bankrotu Argentiny v roce 2001 (klíčová slova Argentina collapse) b) zvýšit daně. Problém je, že výrazný růst daní podlamuje ekonomickou aktivitu soukromých subjektů, které se přesouvají do sféry šedé ekonomiky, kde daně neplatí, odcházejí ze země apod. c) snížit vládní výdaje. Drastické snížení vládních výdajů ovšem je nepříjemné pro ty, kdo byli příjemci těchto výdajů. Tito lidé mohou být nutně nespokojeni, snižování výdajů není nikdy populárním krokem. Navíc často dochází k plošnému snižování výdajů, kdy se nerozlišuje, že některé z nich mohou mít produktivní charakter, tedy mohou v budoucnu generovat příjmy státu. d) vyvolat inflaci. V inflaci reálná hodnota dluhu klesá. Historicky nejznámější je asi inflace v Německu v roce 1923. Ta byly vyvolána státem právě proto, že tehdejší Německo nebylo schopno splácet své dluhy (konkrétně reparace jako důsledek porážky v první světové válce, které Německo bylo povinno platit vítězům této války -Francii, Velké Británii a dalším zemím). Jak inflace v českých podmínkách vypadá nepravděpodobně, nesmíme na tuto možnost zapomínat. e) vyvolat válku. Opět v českých podmínkách relativně hodně nepravděpodobná možnost, ale vědomě ji zmiňuji. Protože historické paralely tu jsou. Argentina v roce 1983 se pokoušela řešit své ekonomické problémy válkou s Velkou Británií. Důvodem invaze Iráku do Kuvajtu v roce 1990 a následující první válce v zálivu v roce 1991 rovněž byly tehdejší ekonomické problémy Iráku. Žádná z těchto možností není ideální a každá bude hodně bolet. Má proto smysl jít volit a volit ty subjekty, které jsou si problému dluhu vědomi a jsou ochotny ho řešit.
Přiznávám se ale, že problematika veřejného dluhu pro mne není tím hlavním velkým tématem voleb. Problematika veřejného dluhu je možná projevem jiného tématu. Jakého? Osobně tím velký tématem vidím téma, jaký stát, respektive jakou společnost chceme. Opakem je totiž uzavřená společnost. Společnost dogmatických prav. Společnost, ve které si lidé bojí projevit názor – jeden z hlavních důvodů, proč nemohu volit ČSSD je, že v krajích, kde vládne, mám informace, že se řada lidí začíná bát projevit svůj názor. Společnost sociálních dávek a závislosti na státu. Společnost byrokratickou, kde je vrcholem kariéry pracovat pro stát. Společnost, která obecně považuje podnikatele za zloděje a nechápe jejich význam. Společnost s velkým státem a tudíž společnost, kde je větší možnost pro korupci. Společnost, kde styky hrají větší roli než schopnosti. Společnost, která nerespektuje vlastnická práva. Společnost, která je za cenu krátkodobého řešení nezaměstnanosti ochotna poškozovat životní prostředí (např. prolomit těžební limity). Společnost, která chrání životní prostředí neefektivními způsoby (např. nadměrnou podporou tzv. biozdrojů, které ve skutečnosti biozdroji nejsou, či alternativními zdroji energie, které jsou ale ve skutečnosti velmi energeticky náročné). Společnost, která vytváří segregaci, neumožňuje lidem investovat do svých schopností. Společnost monopolů, oligopolů. Společnost, která se bojí reforem a problémy, které je třeba řešit, odsouvá. Společnost populistická, která preferuje současný příjem za cenu budoucích nákladů. Společnost orientovanou na zastaralé technologie. Společnost bez duše, fantazie. Společnost nezodpovědnou, společnost žijící na dluh, na úkor budoucnosti. Společnost neautentického bytí. Podle mne má smysl jít volit a volit ty, kteří nabízejí vizi první ze zde uvedených společností a nikoliv vizi společnosti druhé.
Před 4 lety jsem napsal toto: "nemyslím si, že by se ČR nacházela na nějaké osudové křižovatce, že letošní volby ovlivní zemi na mnoho let. Přesto je pokládám za důležité. Konají se v demokratickém prostředí, za příznivé ekonomické situace. Máme téměř ideální podmínky pro to, abychom se rozhodli, co chceme, jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Máme možnost se zabývat detaily, diskutovat o konkrétních problémech, máme možnost se zamýšlet, jaké by mělo být postavení člověka v české společnosti, jaká by měla být role státu, samosprávy apod., máme možnost řešit otázky, na které při velkých změnách/osudových křižovatkách nezbývá čas. Proto si myslím, že má smysl jít volit, proto píši tento mail." Letos si tímto tvrzením už nejsem jist. Přinejmenším v otázce veřejného dluhu se určité osudové křižovatce blížíme. Letošní volby se dále nekonají za příznivého ekonomického prostředí. I v ČR se projevily důsledky ekonomické krize. Potřeba řadu věcí řešit je větší než před 4 lety. Bohužel v řadě oblastí jsme příznivou situaci nevyužili, žili v posledních letech na dluh, chovali se nezodpovědně. Pokud bychom v daném chování pokračovali, budou důsledky velmi nepříjemné. Proto má jít smysl volit a volit ty, kdo se chtějí zodpovědně chovat.
Před 4 lety jsem napsal stranu, kterou volit budu. Letos tak neučiním. U strany, kterou jsem volil, je třeba konstatovat, že ODS je odpovědna za řadu problémů, kterým dnes čelíme, a na neodpovědném chování se podílela. Osobně zatím nevím, koho volit budu. Vím, že volit chci jít a budu se snažit volit podle výše uvedeného i podle idejí, který obsahoval text před 4 lety. Má tedy smysl jít volit. Mají smysl uvažovat o dalších postupech – např. o návrhu kroužkovat poslední 4 kandidáty na kandidátní litině, protože tak dostanou preferenční hlasy, a v důsledku jejich postavení na kandidátce je více pravděpodobné, že tyto osoby jsou méně zkorumpované. Ale daný postup není zárukou. Je třeba si vedle toho zjisti nějaké informace o daných kandidátech – samotné kroužkování je příliš jednoduché a opět se tím zbavujeme dalšího úsilí a naší zodpovědnosti.
Čím jsem starší, tím slovo odpovědnost více zdůrazňuji. Jdu volit i pro to, že chci být zodpovědný a chci zodpovědně rozhodovat o svém osudu. Budu rád, když i ty půjdeš volit a zodpovědně rozhodneš o svém osudu i osudu této země.
Petr Wawrosz – Wawi
|
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
Volební text 2006
17. prosinec 2012 v 14.56 | rubrika: Texty k volbám
Ahoj, na úvod varování: tohle je poněkud jiný mail, než který obvykle z adresy kancelar@velkyvuz.cz dostáváš – většinou Tě informujeme o akcích Velkého vozu (VV). Dnes posílám mail o něčem jiném – o volbách do Poslanecké sněmovny ČR, které budou za 15 dní (2. a 3. června) Je třeba zdůraznit, že tento mail není oficiálním stanoviskem VV, které i nadále zůstává nepolitickým sdružením. Jedná se o moje osobní stanovisko. Obsah mailu lze rozdělit do 4 bodů:
V následujících řádkách jednotlivé body rozvedu. Ad 1). Už více než 16 let žijeme v demokracii, kdy si můžeme (ale také nemusíme) svobodně vybírat politické zástupce, kterým svěřujeme poměrně hodně pravomocí – přijímat zákony, jež upravují pravidla fungování společnosti, schvalují státní rozpočet apod. Osobně pamatuji ještě volby za socialismu (naštěstí jsem nemusel řešit, zda-li se tehdy nejít volit, v posledních socialistických volbách jsem nebyl ještě plnoletý). Šlo o formální volbu, kdy se potvrzovala jednotná kandidátka, bez možnosti opravdového výběru. Tehdy nejít volit bylo svým způsobem hrdinství. Dnes rozhodnutí nejít volit je jedno z mnoha svobodných rozhodnutí, které lze udělat. Přesto si myslím, že, pokud to jde, jít volit smysl má. Jedním z důvodů je, že v poměrném volebním systému, který se používá při volbách do Poslanecké sněmovny (PSP), platí jednoduchá úměra: čím menší počet odevzdaných hlasů, tím větší váha jednotlivého hlasu. Zjednodušeně to říká následující příklad (skutečný postup přepočtu odevzdaných hlasů na mandáty/poslance je u voleb do PSP složitější, smysl/princip ale platí): Myslím si obecně, že existuje řada důvodů proč volit: - chtě nechtě žijeme ve společnosti, obklopeni druhými lidmi. Má-li tato společnost nějakým způsobem koexistovat, musí v ní existovat pravidla pro chování v nejrůznějších situacích. S růstem kontaktů a vztahů člověka, s rozvojem technologií atd., nutně vzniká potřeba podrobnějších, respektive více pravidel. Tyto pravidla se alespoň nepřímo dotýkají řady otázek života každého z nás. Z praktických důvodů není možné, aby daná pravidla (alespoň většinu z nich) přijímali všichni občané daného státu. Proto si volíme své zástupce a svěřujeme jím pravomoci, které sami nemůžeme vykonávat. Tím, že nepůjdeme volit, tak se zříkáme možnosti ovlivnit, v jakém právním a dalším společenském prostředí se náš život bude odehrávat. Myslím si, že je chyba se této možnosti zříkat. - Ti, kteří v minulosti získali mandát, aby za nás rozhodovali, by měli dostat i zpětnou vazbu, zda-li jsme s nimi byli spokojeni či nikoliv. Rozhodnutí nejít volit je svým způsobem nečitelné, může být interpretováno jak, tak že jsme byli spokojeni a nestojí nám za to k volbám chodit, tak i způsobem, že jsme byli totálně nespokojeni a nevíme koho volit. V každém případě se zbavujeme možnosti hodnocení i ovlivnění budoucího vývoje. - Často slyším námitku typu: "vždyť já nevím koho volit.Program žádné politické strany mne neoslovuje zcela. Politika je jenom boj o moc, politici se stále hádají apod. Mezi politiky je spousta podvodníků, demagogů, kariéristů atd." Domnívám se, že tyto námitky vznikají nepochopením toho, co od politiky a politiků můžeme očekávat. Ad 2). Za extrémistické strany považuji ty strany, které v nějaké výraznější podobě usilují o omezení lidské svobody, preferují určitý systém názorů a brání v šíření názorů jiných, hodlají lidský život co nejvíce omezit, kontrolovat apod. Čili jsou to strany, pro které je důležitější nějaká ideologie/národ/stát než člověk, strany netolerantní, strany u nichž hrozí nebezpečí ohrožení základů parlamentní demokracie. Z kandidujících stran k nim zejména patří Komunistická strana Čech a Moravy (jak volební program KSČM vypadá pěkně, obsahuje také větu: (KSČM si je vědoma toho, že nabízí svůj volební program v realitě kapitalistické společnosti, se kterou se však nesmiřuje.) Velký vůz se pohybuje v určitém prostředí. K tomu, aby mohl dělat to, co dělá, potřebuje velkou dávku svobody. Samozřejmě svobody, která je spojena se zodpovědností, svobody, která neohrožuje druhé. Pokud by politickou moc získali extrémistické strany, hrozí nebezpečí, že o tuto svobodu přijdeme. Jsem přesvědčen, že program a zejména hodnoty, na kterých je VV založen (TVOŘIVOST A LEGRACE, SEBEPOZNÁNÍ, OSOBNÍ ROZVOJ, OTEVŘENOST, ZODPOVĚDNOST A LIDSKOST, ATMOSFÉRA PŘÁTELSTVÍ A PODPORA, BEZPEČNOST A PŘIJATELNÉ RIZIKO, OBOUSTRANNÝ PŘÍNOS), jsou nutně v rozporu s programem extrémistických stran. Osobně odmítám, aby národ, nějaká ideologie apod. byla nadřízena člověkovi, jeho svobodě, lidské důstojnosti, hodnotě člověka sama o sobě apod. Proto extrémistické strany nemohu volit. Bylo by to v rozporu s tím, co dělám, o co usiluji. Pokud se v jakékoliv podobě pohybuješ kolem VV, byl bych rád, kdybys o tom přemýšlel(a) a extrémistické strany nevolil(a). Ad 3). Tento bod je asi nejkontroverznější, neb otevřeně vyzývá k nevolbě strany, která je stranou vládnoucí, která rozhodně není extrémistická, která udělala ledacos pozitivního. Přesto píši: Nevolte sociální demokraty. Proč? Domnívám se, že program sociální demokracie upřednostňuje kolektiv, stát, obecně "vyšší entity" před člověkem, že vede k postupnému omezování lidské svobody, stále větší regulaci. Domnívám se, že program ČSSD vytváří větší prostor pro korupci, dává větší šanci kariéristům, lidem, kteří by v soukromém sektoru neuspěli a nyní mohou získat šanci rozhodovat o druhých. Jsem vzděláním ekonom a jsem přesvědčen že k tomu, aby společnost, ekonomika fungovaly, potřebují být regulovány. Pokud však regulace překročí určitou mez, jsou její důsledky obvykle negativní. Domnívám se, že program sociální demokracie tuto mez překračuje. Program sociální demokracie se orientuje na lidi práce, lidi nebohaté, lidi, kterým ekonomická teorie říká slabší smluvní strana. Tento program usiluje o jejich ochranu (např. v podobě ochrany zaměstnanců), hovoří o bezplatném zdravotnictví, školství a řadě dalších věcí. Domnívám se (a ekonomická teorie mne v tom utvrzuje), že způsoby ochrany a podpory, které volí ČSSD paradoxně těmto lidem spíše uškodí. Vysvětlím to na příkladech. a) Při existenci minimální mzdy, při zákoníku práce, který výrazně chrání zaměstnance, se zaměstnavatelé budou zdráhat legálně zaměstnávat řadu osob, protože tato legální forma zaměstnání pro ně bude příliš nákladná. Pravděpodobně tak vzroste nezaměstnanost, pravděpodobně se sníží hospodářský růst. Nejvíce postiženi budou pak lidé, kteří jsou na okraji společnosti, které se většina zaměstnavatelů bojí zaměstnat, či lidé, u kterých neví, mají-li dostatek schopností, znalostí, zkušeností (lidé, kteří právě ukončili školu, lidé vyššího věku apod.). Formálně tedy tito lidé budou chráněni, ve skutečnosti se jejich přístup k ochraně spíše sníží a budou na tom hůře. b) Je třeba nesmysl hovořit o bezplatném zdravotnictví (je placeno ze zdravotního pojištění a částečně i z našich daní). Tento objem peněz je vždy omezený, zatímco poptávka po zdravotnických službách je prakticky neomezená. Objem peněz nemůžeme zvyšovat do nekonečna, neměli bychom na uspokojení dalších potřeb. Jsem proto pro spoluúčast pacienta, pro to, aby za některé zdravotnické služby platil (solidarita samozřejmě musí zůstat zachována, určitě jsem proti situaci, kdy nějaká léčba nebude možná jen proto, že pacient na ni nemá zdroje). Pokud tato spoluúčast nebude, bude poptávka po zdravotnických službách vyšší než jejich nabídka, čili, na někoho se nedostane. Pravděpodobně to opět budou lidé, kteří nemají dostatek kontaktů, kteří si to nedokáží zařídit, tedy přesně lidé, na něž se zaměřuje sociální demokracie. Z ekonomického pohledu se domnívám, že sociální demokracie nevyužila možností, které nabízí současný růst ekonomiky a nepřistoupila k reformám řady oblastí – zdravotnictví, sociální zabezpečení, školství apod. V současné době jdou tyto reformy provádět tak, že jejich náklady mohou být rozloženy v čase a nebudou tedy velké. Pokud je však budeme odkládat (a program sociální demokracie podle mne znamená tento odklad), budou problémy, které se v daných sektorech objevují, kumulovat a náklady na jejich odstranění zvyšovat. Postiženi bude zejména generace lidí, kterým je mezi 18 až 40 lety, tedy lidé, kteří se v převážné většině pohybují kolem VV. Jak je ekonomika důležitá, nedívejme se na svět jen přes ekonomické brýle. Z obecného, chceme-li filosofického hlediska zbývá zopakovat, že pro mne osobně je program sociální demokracie nepřijatelný svým spíše kolektivistickým viděním světa, přesvědčením, že stát dokáže vyřešit všechny problémy, tudíž, že mu přísluší relativně velká moc. Vskutku se bojím, že vláda sociální demokracie (v jakékoliv podobě) povede k dalším regulacím, kontrolám, omezování lidských aktivit. Podle mne tak svým způsobem povede ke snižování důstojnosti člověka, jeho lidství, hodnot, svobody u odpovědnosti. Povede tak ke snižování věcí/hodnot, které jsou důležité pro mne, které bych rád, aby byly důležité i pro další lidi. Proto píši: "nevolte sociální demokraty!" Ad 4) Tento bod je naprosto ryze osobní a vyjadřuje mou letošní volbu – ODS. Mohu mít k této straně řadu výhrad. Nejsem úplně nadšen, že mnohdy pro ni otázka lidských práv, svobod, lidské důstojnosti, ochrany životního prostředí apod. není úplně prvořadá (typickým příkladem je podpora některých osob třeba při výstavbě dálnic, vzniku průmyslových zón, kdy ODS se podle mne neozvala zcela jasně ve prospěch ochrany vlastnických práv stávajících vlastníků, ochrany životního prostředí apod.). Přesto se domnívám, že její volební program je to nejlepší, co český politický teď trh nabízí. Nacházím v něm přesně to, co vyčítám že chybí sociální demokracii: orientaci na jednotlivce, zdůraznění jeho svobody i odpovědnosti, při vědomí, že člověk žije v nějaké společnosti, že musí respektovat její pravidla, ale zdůraznění, že nějaká vyšší entita není důležitější než člověk, že v prvé řadě člověk musí mít možnost o sobě rozhodovat, musí být tím, kdo vezme na sebe odpovědnost za svůj osud. Nacházím tam relativně promyšlený návrh reforem, které povzbudí podnikavé, odvážné, které povedou k tomu, že lidským aktivitám nebudou házeny klacky pod nohy, které ale zároveň dají šanci i lidem, pro něž jsem výše uplatnil termín "slabší smluvní strana". ODS může být kritizována za řadu věcí z dob její vlády. Tato kritika je často oprávněná, neměla by ale zapomenout, že mnohé se v dané době povedlo, že CR zvládla transformaci ze socialismu do tržní ekonomiky. Jak to byla doba, v níž docházelo k jevům jako tunelování, nerespektování vlastnických práv atd., tak by bylo chybou danou dobu redukovat pouze na tyto jevy. Posledních 8 let je ODS v opozici, podle mne se tato strana za danou dobu v ledačems změnila. Má řadu starostů, členů zastupitelstev obcí i krajů. Jak v jednotlivostech si můžeme myslet o těchto lidech své, tak celkový můj pohled na ODS na komunální úrovni je spíše pozitivní, kdy úspěchy převažují nad neúspěchy. Je to pro mne zárukou, že ODS dokáže realizovat svůj program i na celostátní úrovni. Ze všech těchto důvodů ODS budu volit. Závěrem: nemyslím si, že by se ČR nacházela na nějaké osudové křižovatce, že letošní volby ovlivní zemi na mnoho let. Přesto je pokládám za důležité. Konají se v demokratickém prostředí, za příznivé ekonomické situace. Máme téměř ideální podmínky pro to, abychom se rozhodli, co chceme, jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Máme možnost se zabývat detaily, diskutovat o konkrétních problémech, máme možnost se zamýšlet, jaké by mělo být postavení člověka v české společnosti, jaká by měla být role státu, samosprávy apod., máme možnost řešit otázky, na které při velkých změnách/osudových křižovatkách nezbývá čas. Proto si myslím, že má smysl jít volit, proto píši tento mail. V každém případě přeji rozumnou volbu (včetně rozhodnutí jít nevolit) a přeji, ať jsi s danou volbou spokojen(a). I když. K tomu, aby člověk byl spokojen, musí pro to něco udělat .... Ale to už se vracíme opět k začátku mailu. Měj se fajn Petr Wawrosz |
přečteno: 12x | přidat komentář
|