O výběru, svatbě a snubních prstýncích

Příprava svatby znamená spoustu starostí. Jsou i radostné starosti, ale musím konstatovat, že často si zařizování s Katkou spíše neužíváme, přece jenom, svatba je jeden z nejvíce stresových okamžiků v lidském životě. Na druhou stranu svatba je svým způsobem přechodový rituál a dané nepříjemnosti lze chápat jako zkoušku, že ti, co se chtějí vzít, budou i po svatbě schopni spolu snášet nejen to dobré, ale i to méně příjemné (Katka: toto moudro ve stresových situacích nepomáhá, ba naopak, situaci obvykle zhorší).

Například se jako náročný úkol ukázal třeba takový výběr snubních prstýnků. Prošli jsme několik kamenných zlatnictví, setkali se velkým množstvím prstenů i trochu divných prodavaček. Nabídka byla matoucně rozsáhlá a prodavačky obvykle zvláštní (a kyselo moc kyselé...).  A nevěděli jsme, co chceme. Závěr, nejsme schopni si tam vybrat.

I zahájili jsme široký lov v hlubokých internetových vodách. Po dlouhém rozhodování jsme se shodli na třech prstenech, ty jsme různě bodovali, studovali zákaznické reference, způsob určování velikosti prstenu atd. Zabralo to několik dní, před zahájením dalšího kola experimentů (rozuměj před další návštěvou prodejny) jsme chtěli provést kvalitní rešerši. Nakonec jsme se, nyní už patřičně vybaveni informacemi, radami a osobními preferencemi, vydali opět do kamenné prodejny. Tentokrát, říkali jsme si, nás už žádná prodavačka neudolá tak záludnou otázkou, jako je třeba "A jak by měl prstýnek vypadat?".

Pozorný čtenář si jistě všiml, že proces výběru se začínal stávat neúnosně složitým, což odpovídá teorii, že přílišná možnost výběru rozhodování obvykle neulehčuje, ale naopak zhoršuje. Tím nechci říci, že by nabídka měla být uměle omezena, jen chci upozornit na náklad, kterou s sebou přílišná možnost nese. Existují výzkumy, které se snaží ukázat, že s přílišnou možností výběru lidské štěstí začne klesat a nikoliv růst (Katka: upozorňuji na chybějící citaci).

Vynechme komplikující a matoucí detaily, nakonec jsme se vydali se jmény třech favoritů do firemní prodejny výrobce, jehož prsteny nám byly sympatické (Katka: ne, byl to prodejce, na kterého jsme narazili nejdřív a protože všichni mají +- to samé...). Zde nám paní prodavačka sdělila, že zastavili výrobu. A že nic nemá. Ach jo.

Vlastně, nějaké prsteny má... ale jsou to jenom zbytky a většinu velikostí ani nemají. A ona se stejně diví, že to lidi kupují, z tak malého výběru, prý když už, tak většinou ti, kdo mají do svatby už jen pár dní. Prsteny nám ukázala a ukázalo se, že mají jen tři typy, z toho pouze z jediného mají vhodné velikosti pro nás. Chvíli jsme si s paní povídali, potom řekli, že se rozmyslíme a když tak se vrátíme. Vyšli jsme ze zlatnictví, podívali se na sebe a shodli se, že si třetí typ koupíme. Vrátili jsme se a prstýnky si koupili. Malý výběr byl zde předností. Se stoupajícím množstvím prstenů na výběr se mezní přínos snižuje a po čase začne být záporný (to je tehdy, když přehlcený zákazník začíná hledat východ z nouze a z prodejny). Vcelku jsme rozuměli těm lidem, co si rádi vybrali pouze ze 3 typů.

Měli jsme a máme oba radost.  Když jsme do zlatnictví jeli, tak žádný z nás nepředpokládal, že si prstýnky koupíme. Některé věci se stanou až tehdy, když s nimi člověk nepočítá. Říkali jsme si po koupi, že jsme si ty prstýnky museli zasloužit, že jsme museli investovat čas a námahu do výběru a získávání informací, které jsme pak vůbec nepoužili, abychom si pak zasloužili to štěstí, narazit vcelku náhodně na úplně vhodný prsten. Asi to tak mělo být.