Wawi | Wawiho (po)vánoční text z roku 2013

Wawiho (po)vánoční text z roku 2013

Rok s třináctkou na konci, třináctý pokus o text na konci roku. Je psán v Amsterdamu, vznikal přes Vánoce, publikován je až po jejich uplynutí, takže text spíše povánoční a novoroční. V Amsterdamu jsem se svoji partnerkou (a budoucí ženou) Katkou Šlajcherovou, s Robertem Pikem u Janky Adamčíkové. Máme se tu fajn – jeden večer jsem třeba ležel ve vaně napuštěné horkou vodou, popíjel víno, jedl sendvič a uvědomoval si, že se mám vlastně dobře. To mne inspirovalo k úvaze o spokojenosti a nespokojenosti.

Rok 2013 byl z mého pohledu dobrý rok. Existuje několik věcí, s nimiž jsem nespokojen (např. s některými věcmi v práci), ale pozitiva převažují. Také naše společnost (jak česká, tak evropská) se má pravděpodobně nejlépe v celé své historii. Pokud člověk zažívá nějaký problém, nepohodlí, starost, strach apod., tak je často v tomto negativu ponořen a pozitiva nevnímá. Prospektová teorie říká, že i malá ztráta nám obvykle přináší velkou bolest. A protože řada z nás čelí mnoha drobným starostem, tvrdit něco o dobrých časech je skoro jako říkat si o ránu. Přesto si myslím, že žijeme v dobrých časech, že mnohdy pro ta negativa zapomínáme na pozitiva. I já jsem často nespokojený kvůli maličkostem a tyto maličkosti zastiňují celkový pohled, který je v řadě případů spíše pozitivní.

Tím nechci říci, že bychom kvůli pozitivům měli negativa ignorovat. Jen upozorňuji, že má smysl usilovat o vyvážený pohled. A pokud už s těmi negativy chceme něco dělat, není jedno co.  Voskovec a Werich napsali už před druhou světovou válkou píseň "Nashledanou v lepších časech", ve které se zpívá "Každý z nás něco má,/co občas tlačívá,/co mu dělá na tváři vrásky./Každý z nás starost má,/ v sobě ji ukrývá/ pro peníze nebo z lásky./Rozdělme bolesti rovným dílem,/a pak dejme se za jedním cílem./Všichni se sejdeme,/až svou zem najdeme,/na shledanou v lepších časech." Rozdělit bolest rovným dílem nelze. Rovněž prosazovat cestu za jedním cílem není to, s čím bych úplně souhlasil – lidé jsou různí, mají tudíž různé cíle a tudíž ten cíl nemůže být jeden.  Usilovat o lepší časy je OK, mnohdy ale vnucujeme svoji představu jiným – naše a jejich lepší časy nemusí být kompatibilní. A než začneme usilovat, má smysl se taky podívat, jaké jsou současné časy – zda v rámci úsilí o lepší časy nepřihlížíme nebo dokonce neničíme něco, co má smysl zachovat.

To, že na dobré časy zapomínáme, není nic překvapivého. Třeba umění raději zobrazuje konflikty, problémy, nespokojenost – ostatně zkuste vytvořit dobré dílo, které dané věci neobsahuje. Zkuste psát o samých pozitivech – brzy zjistíte, že vlastně není o čem psát. Rovněž média logicky přinášejí spíše negativní zprávy – někdo kdysi uvedl, že zprávy, že všechny vlaky včas dojely do cíle a všechny podniky jsou OK, nemá informační hodnotu. V běžném hovoru si také obvykle lépe popovídáme o tom, co nás trápí, než o tom, co se nám povadlo, co nás těší, apod.

O Češích se často říká, že jsou národ kverulantů, stěžovatelů (stačí si dát příslušná klíčová slova do vyhledávače a vyjede vám na dané téma spousta článků). Možná na tom něco je, může to souviset s naší historií, kdy jsme po mnoho let nebyli dostatečně svobodní, tudíž jsme nadávali na vrchnost.  Nechci ale generalizovat, pohledy mohou být různé – nedávno jsem například četl rozhovor, ve kterém nový generální ředitel Komerční banky (Francouz) líčil Čechy ve srovnání s Francouzi jako pohodový a klidný národ. V každém případě, pokud sami nadáváme, pokud sami jsme v pozici stěžovatelů, nespokojenců atd., má smysl se zamyslet a zkusit si vzpomenout i na pozitiva, která kolem nás jsou. Třeba ta bilance bude poněkud vyrovnanější. Do roku 2014 proto přeji, ať si nejen stěžujeme, ale ať též chválíme, oceňujeme, ať vnímáme to dobré kolem nás. Třeba tím svět bude o trochu lepší.

Petr Wawrosz (Wawi)