Zápisky z Tbilisi a okolí 3

Zápisky z Tbilisi tentokrát zahrnou 2 dny – sobotu 26. a neděli 27.10. 2013. Navíc se budou týkat i bezprostředního okolí.

V sobotu pokračovala konference. Měl jsem vystoupení – jako první od 10.00. Příspěvek se týkal měření vlivu intenzivních a extenzivních faktorů na vývoji HDP vybraných postkomunistických zemí za 20 let (1990-2011). Limit na vystoupení byl 12 minut, stihnul jsem to přesně. K hlavním závěrům příspěvku patří, že většina postkomunistických zemí v daném období uplatňovala intenzivní typ vývoje. Extenzivní faktory se vyvíjely rozporuplně – množství práce klesalo, to svědčí o přezaměstnanosti v období socialismu. Množství kapitálu rychle rostlo – to zase svědčí o nedostatečné a nevhodné struktuře kapitálu před rokem 1990. Ve většině zemí potom množství vstupů (měřené jako total input faktor, TIF) klesalo. Z hlediska průměrného tempa růstu HDP pouze dvě země (Polsko a Slovensko) rostly rychleji než země tzv. EU 15 (Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko Velká Británie). Česko a Slovinsko rostly stejným tempem. Znamená to, že rozdíl mezi postkomunistickými zeměmi a zeměmi, které nezažily socialismus, se v průměru nezmenšuje. Po mém vystoupení byla krátká diskuse – dotazy směřovaly na data.
V mé sekci byly ještě 4 další příspěvky. Jeden Gruzínec hovořil o trhu práce ve své zemi. V pracovním poměru je tu prý přes 600 000 lidí, dalších cca 1 800 000 jsou jako "self-employed". Většina z těchto samozaměstnanců prý pracuje v zemědělství, mají nízkou produktivitu. Zaměstnavatelé mají v Gruzii relativně velkou sílu, mohou si mezi zaměstnanci vybírat (míra nezaměstnanosti je okolo 15 % a daná hodnota neklesla dlouhodobě pod 10 %) a tak jim stačí levná pracovní síla a nerozvíjí moderní metody.
Další příspěvek jedné paní z Litvy byl spíše filozofičtější. Ptala se, zda je nutné neustále růst. Zkoumala třeba závislost mezi průměrnou délkou života a příjmem v USD a vyšlo ji, že pokud příjem roste, tak se prodlužuje i život. U příjmu kolem 20 000 USD (ročně) ale nastává zlom a život se prodlužovat přestává, přitom zlom nastává pro 85 let. Tak jsem jen namítnul, že možná je to v současné době objektivní hranice lidského života. Souhlasila, ale opět se zeptala, zda, když země dosáhne danou hranici příjmu, musí růst. Odpověď nechám na čtenáři.
Odpoledne už nebyly ekonomické příspěvky, tak jsem šel do města. Projel se metrem, vystoupil na Librerty Square, ještě se prošel centrem a došel do botanické zahrady (je pod pevností Narikala).Byl krásný podzimní den, já se procházel a obdovoval barvu stromů.

Byl jsem tam asi dvě a půl hodiny, pak se vrátil do města, metrem dojel na univerzitu. Večer byl slavnostní Galadinner. Byl vskutku slavnostní a velký . Seděl jsem u stolu z kolegy z Ekonomické univerzity v Bratislavě a příjemně si popovídal.  Na hotel jsem dorazil okolo 23.00 místního času.
V neděli jsem už měl volno a rozhodl jsem se prozkoumat blízké okolí Tbilisi, především kopce nad městem, v okolí kopce Mtatssminda. Jel jsem busem k Vake parku (relativně blízko je i budova velvyslanectví, kde jsem v pátek volil). Mapa slibovala lanovku na kopce, ale ukázalo se, že lanovka je nefunkční. Nevadilo. Podél polorozpadlého památníku na druhou světovou válku jsem stoupal nahoru až jsem vylezl k Turtle lake. Vede k němu silnice, takže je turisticky navštěvované – jv okolí jsou restaurace, sportoviště apod. Od jezera se rozléhala hudba, ženy zde cvičily areobik. Jezero jsem opustil a stoupal dále. Nejprve jsem šel jihozápadně, pak se stočil na východ a směřoval k televizní věži na kopci Mtatssminda. K věži a zábavnímu parku u věže jsem ale dojít nechtěl. Když jsem byl na rozcestí, z něhož vedla cesta přímo k věži, odbočil jsem opět na západ. Šel, jak dlouho se mi chtělo, časem jsem začal klesat. Postupně a dlouze jsem sestupoval až jsem došel zpět do města, asi 2 km západně od Vake parku. V závěru byl zajímavým zážitkem hřbitov u cesty – hroby jako by na zahrádce. Na první autobusové zastávce jsem počkal na bus, který mne zavezl skoro až k hotelu. Opět bylo krásně, slunečný podzimní den. Po většinu doby jsem byl sám, často jsem poslouchal ticho, případně zvuky přírody. Říkám tomu existencionální okamžiky a v neděli 27.10.2013 jich bylo požehnaně.
Za chvíli půjdu na večeři. V pondělí mne čeká postupný návrat. Zítra odpoledne letím do Kyjeva, kde přespím jednu noc. V úterý dopoledne potom do Prahy.

Jinak, nahrák jsem fotky. Zveřejňuji na rajčeti, linky:
Budova univerzity, kde se koná konference:
http://wawi.rajce.idnes.cz/Tbilis_Budova_Univerzity_konference_EuroAsia_multidisciplinary_forum_13/
Fotky z města:
http://wawi.rajce.idnes.cz/Tbilisi_mesto_13/
Fotky metra:
http://wawi.rajce.idnes.cz/Tbilisi_Metro_13/
Fotky přírody, převážně z okolí Tbilisi:
http://wawi.rajce.idnes.cz/Tbilisi_a_okoli_Priroda_13/

Poslední info: v Gruzii se nezměnil čas, takže je tu o 3 hodiny více, Aktuálně 20.15