Wawi | Silvestr 2012 s Velkým vozem

Pátek 28.12.2012
Praha, hlavní nádraží: listování v knihkupectví, telefon od Káti, kde jsem. Sraz v 15.15. Jede nás vlakem 5 – já, Káťa, Alča, Marťan, Zdeněk. Zmatená koupě jízdenek, málem bych je koupil z Nrna až do Blanska.
Cesta vlakem, povídání, dívání se z okna, pocit, že je mi fajn a bude to fajn.
Brno, hlavní nádraží: připojuje se Jitka S. Cesta do Adamova, z Adamova busem. Silnice je namrzlá, bus jede krokem, před námi jede stejným krokem sanitka. Vystupujeme na správné zastávce, neomylně se vydáváme na opačnou stranu, než máme jít. Sveřepě trvám po 400 metrech, kdy už jsme dávno měli na objekt narazit, že máme pokračovat. Ostatní mne přehlasují, to, že jsem se mýlil, potvrzuje telefon od Antonia, kde jsme.
Konečně příchod na objekt (chata Švýcárna v Moravském krasu), ubytování, večeře. Přijíždějí další a další lidé, vítání, objímání, stisky rukou. Jsem rád, že vidím Robbyho  (ředitele Švýcárny). Úvodní blok programu, na jeho závěr si vynutím, ať každý řekne své jméno, jména těch neznámých se mi daří zapamatovat. Mám v tom holt praxi. Po půl noci spánek. Objekt zatím nepříliš vytopený, ale je to OK.

Sobota 29.12.2012
Dopolední blok improvizace. Užívám si ho, blbnu. Vybírám si vědomě naprosto nevhodná slova do scénky, kdy máme komunikovat jen prostřednictvím těchto slov. Představuji krásnou ženu. Pokouším se ve scénce o zlodějích aplikovat teorii struktur založených na vzájemném porušování obecně prospěšných zásad a nejsem pochopen. Blok byl fajn.
Výprava za objevy – lokální kešky. Objevuji první ve Staré huti. Dle dohledávky má být v díře za kamenem, pod Starou hutí. Zatímco ostatní prolézají něco jako sklepní prostory, já se procházím v místech, kde dřív asi byla pec, a kešku objevuji bez námahy. Mám radost.
Výprava kolem Býčí skály a skalní útvar nad Býčí skálou, potom po žluté turistické značce směr Hrádek u Babic. Keška má být za vyviklaným kamenem mezi značkou a skalním ostrohem. Ondra V. se neprozřetelně zeptá, co znamená ta teorie struktur založených na vzájemném porušování obecně prospěšných zásad, já začínám vysvětlovat a kešku přecházíme. Musíme se vrátit, nachází ji nakonec Káťa.
Po obědě vyrážíme na další kešku do jeskyň nad Švýcárnou. Lezeme strmým údolím do kopce, cestou nás předbíhají další skupiny. Jeskyně je úzká, je třeba lézt po kolenou. Už nacházíme jen citát. Rozhodneme se pokračovat po vyluštění úlohy na další kešku na Alexandrovu rozhlednu. Opět chvíli lesem. Mate nás další žlutá značka, která není v mapě. Rozhlednu ale nacházíme a zažíváme krásný západ slunce. Na rozhledně nacházíme kešku, díky ní nalezneme další kešku kousek od rozhledny. Cestou na objekt jdeme jinudy, mírně kloužeme po ledu. Dojdeme na křižovatku želené, modré a červené, klesneme správně na další cestu, po ní dojdeme k řece a podél řeky do objektu.
Večer se jde do jeskyně, do Býčí skály. Je nás hodně, průvodce dělá Robby. Volím jen suchou neplazivou variantu. Nicméně při návratu se ještě se Štěky dám do řeči s jedním z jeskyňářů, takže nakonec v jeskyni zůstávám až do návratu těch, kteří se rozhodli brodit vodou. Jeskyně je zážitek, původně se mi tam moc nechtělo, ale jsem rád, že jsem šel.
Po návratu hrajeme dixit, potom se zpíváme. Kolem cca 40 lidí, atmosféra pohody. Uvědomuji si, že není úplně obvyklé, aby se sešlo tolik osob, dokázali spolu přebývat, být podobně naladěni. Vzpomínám na všechny ty Silvestry, které jsem s Velkým vozem a jeho předchůdci za těch 20 let zažil. Dnes jsou tu logicky jiní lidé, ale něco stejného zůstává. Je mi fajn. Jdeme spát opět po půlnoci.

Neděle 30.12.2012
Vyrážíme na výlet. Po modré do Křtin. Klouže to, jdeme pomalu. Těsně před Křtinami líčím Tomášovi V. a Filipovi K. své historky z doktorského studia. Do Křtin dorážíme krátce po poledni, těsně před tím než v ambitu začne hrát zvonkohra vánoční koledy a písně. Hraje je jen dvakrát týdně. Opět máme štěstí. Přemýšlím, kolikrát jsem ho ve svém životě měl, zda je to nebo není náhoda. Prohlížíme si nádherný kostel (barokní stavba od Santiniho), potom jdeme do hospody. Nejprve se jen tak kecá, potom se hovor stočí na politiku a já vášnivě přednáším, koho budu volit v prezidentské volbě. Z hospody jdeme nejprve po červené do Babic nad Svitavou, potom po žluté kolem Malé Macochy. Klesáme prudce dolů, klouže to, jdeme za tmy, ale je to OK.
Večer se koná soutěž "Idol hledá talent". Přihlašuji s mikro a makro přednáškou a do poslední chvíle netuším, co budu dělat. Obdivuji akrobatické vystoupení Lukáše K. a Saši K., prezentaci Jerryho, o tom, jak odletěl do Teheránu, kde nedostal vízum, takže letěl zase zpět, i vystoupení dalších osob. Porota (António, Kač a Terka K.) je naprosto geniální a jejich hlášky jsou dost dobrý, ba dokonce hustý (slovo, které se ujalo v sobotu na improvizaci). Jdu jako poslední, rozhodnu se pro divadelní vystoupení na motivy nejrůznějších divadelních citátů, místo těchto citátů ale říkám věty jako "Mít indiferenční křivku nebo nemít indiferenční křivku, to je to, o co běží." Vystoupení se líbí. Hodnotí se dle síly potlesku a končím jako druhý. Dozvídám se, že jsem při něm vypadal démonicky a těší mne to. Tři nejlepší (Lukáš a Saša, Zdeňka, já) postupují dále a mají si připravit vystoupení na téma "Intergalaktická láska". Losujeme si pořadí, jdu až třetí. Jsem tomu rád, protože vystoupení pojmu jako lásku nejrůznějších bytostí, kdy začnu přítomné vyzývat, aby se začali objímat, líbat, atd. Velká většina se zvedá a následuje mé výzvy. Asi bych se jako vůdce nějaké sekty uživil. Terka mé vystoupení komentuje, že pokud někdo pochyboval, zda Velký vůz (VV) je či není sekta, tak teď už pochyby mít nemůže. Ryze vážně si přitom vzpomenu na své předsedování ve VV, kdy jeden z hlavních cílů bylo, aby se VV sektou nikdy nestal a snad se mi to podařilo.
Pak se ještě hraje dixit, spát jdeme až kolem 1.30 už vlastně poslední den roku 2012.

Pondělí 31.12.2012
Dopoledne opět vyrážíme na výlet. Tentokrát po žluté na Máchovou vyhlídku. Cestou se bavíme o budoucnosti VV. Jsem rád, že VV funguje, že se stále objevují lidé, kteří chtějí dělat akce pro druhé. Cesta ubývá rychle, máme čas. Rozhodneme se proto pro červenou až na Nový hrad a potom po zelené do Adamova. Většinou je naprosto krásně, svítí slunce, užíváme si přírodu, závěr roku se vyvedl. Jen v údolí mezi Novým Hradem a Adamovem je studeno a zima.
V Adamově jdeme do cukrárny, dávám si pomerančové pivo a chutná mi. K tomu zmrzlinový pohár. Cesta na objekt taky uteče rychle, byť jdeme už za tmy.
Před večeří následuje aktivita, kdy se můžeme zamyslet za právě končícím rokem i rokem příštím. Mám podobné zpytavé věci rád, účastním se a přemýšlím. Rok 2012 byl pro mne moc fajn a jsem za něj rád. Snad to, co jsem si řekl k roku 2013, vyjde.
Silvestorvský večer je spíše volný, hraje se pouze hra, že se nesmějí říkat slova "ale", co", "ne". Káťu to vysloveně baví a já si uvědomuji, co vše máme společné. Hra se přirozeně vytrácí, ve společenské místnosti se hrají deskovky, začne se zpívat. Následuje vyhlášení objevitelské soutěže, raut. Těsně před koncem roku se všichni shromáždíme v jídelně (restauraci). Říkám pár slov, že VV přeji v roce 2013, ať se mu daří, ať jde dále na další vrcholy. Odpočítáme půlnoc. S každým si ťuknu šampusem. Jsem rád, že jsem mezi těmito lidmi, tady a teď.
Kolem 1.00 je fireshow Lukáše K. Pěkná. Po ní vyrážíme na tradiční novoroční vycházku. Jdeme opět ke skalnímu útvaru připomínajícímu kostel nad Býčí skálou. Když tam dojdeme, poprosím o ztišení, zadám svoji sebezpytnou aktivitu. Na její závěr se postavíme do kruhu, objemem kolem ramen. Aleš V. navrhne zazpívat hymnu, zpíváme. Uvědomuji si, že Česku je 20 let a že přes všechny problémy ty roky stály za to. Vracíme se na objekt. Ondra V. jde pouze v županu, nezdá se, že by mu to ale vadilo.
Po návratu jsem ještě chvíli v restauraci, něco jím, ale kolem 3.00 jdeme spát.

Úterý 1.1.2013
Spíme skoro do 11.00, snídáme, balíme, uklízíme. Loučení. Nechce se mi, ale je třeba.
Filip, který s Lindou přijeli jen na Silvestrovský večer, nás veze autem do Adamova na nádraží.
Cesta vlakem do Brna, zde 40minut čas, ceta z Brna do Prahy. Spím a čtu si. V Praze na nádraží rozloučení. Oldřiška a Filip mají společnou cestu až do Dejvic. Do Suchdola ale jedeme s Káťou už jen sami dva.
Je tu rok 2013. Závěr roku 2012 byl moc a moc fajn. I vstup do roku 2013 byl moc a moc fajn. Tak, ať to vydrží. Za Silvestra všem (zejména organizátorům, ale i účastníkům) děkuji.