Text z července 2010

Ahoj,

někteří z Vás zareagovali na můj vcelku nevinný statut na FB (že jsem si zopakoval abecedu, když jsem dělal rejstřík pro naše učebnice mikroekonomie) žádostí, zda bych nenapsal nějaký zásadní filosofický text – asi je k tomu vedla skutečnost, že můj poslední velký filosofický text, který jsem posílal na sklonku roku 2009 vycházel z abecedy: každému písmenu abecedy přiřadil nějaká slova začínající na dané písmeno a toto slovo bylo filosoficky rozebráno.

Dotyčné osoby s danou žádostí si na FB můžete najít. Jsa dobrákem od kosti, usoudil jsem, že jim vyhovím a nějaký zásadní filosofický text napíši. Ostatní neplačte – zavinili to dotyčné osoby. V nejhorším nemusíte můj text číst. Jak se ukazuje, text bude vcelku stručný, ve wordu má pouze 4 strany.

Wawi (poprvé)

Samotný text:

Trávím teď hodně čas psaním. V rámci VŠFS jsme napsali (já a další dva kolegové) dvě učebnice mikroekonomie (bakalářskou a magisterskou), v rámci svého externího brněnského působení na Newton College jsem se podílel na skriptech o ekonomii, právu a hospodářské politice (celkem text psalo 5 lidí). Tyto texty mají dohromady asi 800 stran ve wordu (řádkování 1, ale ne všechno jsem psal já). Dalším velkým textem je moje disertace o nastolování institucionální rovnováhy v redistribučních systémech (150 stran). Dnes jsem napsal jeden článek o regulaci ratingových agentur. Atd.

Jedna z klíčových otázek samozřejmě zní, k čemu ty texty budou. V případě učebnic bakalářské a magisterské mikroekonomie pro VŠFS je odpověď jasná: zákazníkem je student, který se z učebnic bude učit a skládat zkoušku. Mnozí z vás vědí, že mám ekonomii rád. Je to věda o lidském chování, která dokáže vysvětlit proč a jak jednotlivé subjekty jednají i jaké má jejich jednání důsledky. Domnívám se, že je užitečné, aby alespoň někteří lidé měli dané znalosti. Podnikatel bez znalostí ekonomie nebude podnikat optimálním způsobem. Úředník bez znalosti ekonomie se bude rozhodovat často špatně. A takto by šlo pokračovat. Cílem obou učebnic je vysvětlit ekonomii tak, aby ji pochopil opravdu každý, kdo projeví jen trochu zájmu. Zda se to podařilo nemohu samozřejmě posoudit já. Nicméně někteří studenti už texty četli a líbili se jim.

Zvláště v magisterské učebnici mikroekonomie jdeme mimo obvyklou strukturu, kterou jiné učebnice mívají – ostatní učebnice často opakují a rozvíjejí bakalářskou látku, přičemž používají mírně složité matematické postupy. Domníváme se, že tudy cesta nevede. Myslíme si, že učebnice by měli spíše třeba vysvětlit, jak prostřednictvím kapitálového trhu lze rozvíjet schopnosti člověka, jak díky těmto investicím do schopností lze získat vyšší příjem. V textu se snažíme rovněž vysvětlit, proč kapitálový trh nefunguje tak, jak by mohl – tedy proč na něm v mnohem větší míře nejsou rozvinuty produkty, kdy by si chudý člověk půjčil peníze, tyto peníze investoval do rozvoje svých schopností a půjčku splácel ze svého budoucího příjmu. Ukazuje se totiž, že na kapitálovém trhu hodně převládá investování do pozice. Jedná se o takové investování, kdy někdo investuje peníze a další prostředky do svého postavení, zároveň však brání ostatním, aby dosáhli podobné postavení jako on. Osoba, která investuje do pozice se může dostat do postavení monopolu (jediný člověk mající danou pozici) nebo oligopolu (pozicí disponuje málo lidí). Potom mohou realizovat monopolní nebo oligopolní zisk, tj. být na tom lépe než ostatní subjekty, které danou pozici nemají. Nicméně v důsledku investování do pozice se nerozvíjí společnost, ve které subjekty investující do pozice žijí a ve svých důsledcích na tom mohou být osoby investující do pozice hůře, než, kdyby neinvestovali. Mohou ale nemusí. Pokud přijdou o svoji pozici, mohou přijít také o svůj zisk z této pozice. Mohou sice získat zisk plynoucí z jejich schopností, ale to dá více práce. Zisk z pozice je snazší, svým způsobem je dosahován "bezplatně". Aby daná problematika byla studentům jasná, uvedli jsme v učebnici následující příklad:

Předpokládejme situaci domorodého kmene, ve kterém pouze šaman umí číst a psát. Ostatní příslušníci kmene potom šamanovi vzdávají úctu, zahrnují ho pozornostmi a výhodami. Šaman je v určité pozici, a díky této pozici je na tom lépe než ostatní členové kmene.

Díky nerozvinutým schopnostem ostatních příslušníků kmene bude však celková výkonnost kmene velmi nízká. I šaman, ačkoliv má privilegované postavení a lepší podmínky (např. lepší jídlo a bydlení) než ostatní členové kmene, nemůže disponovat řadou statků, které v důsledku nerozvinutých schopností ostatních členů není kmen schopen vyrobit. Z tohoto pohledu by se šamanovi možná vyplatilo, kdyby i ostatní příslušníky kmene naučil schopnostem, kterými disponuje pouze on. Vzrostla by potom životní úroveň celého kmene a pravděpodobně i šamana. Jenže pokud i ostatní členové kmene získají schopnosti, jako má šaman, hrozí šamanovi nebezpečí, že kmen zjistí, že šamana již nepotřebuje. Čili šaman může přijít o svá privilegia a tedy i o výnos z těchto privilegií. V důsledku rozvoje schopností ostatních členů kmene se dokonce mohou ostatní členové kmene začít domnívat, že v minulosti šaman postupoval špatně, takže šamanovi dokonce může hrozit trest. Zvláště nepříjemné by to bylo v situaci, kdy se jedná o lidožroutský kmen. Z tohoto pohledu je pro šamana výhodné, aby si svoji pozici a svoje privilegia zachoval. 

Investování do pozice se tedy investujícím vyplácí. Většinou se ale jedná o hru s nulovým součtem, kdy někdo (vlastník pozice) získává, jiná osoba (ten, kdo danou pozicí nedisponuje) ztrácí. Investování do schopností je naopak obvykle hrou s nenulovým součtem, kdy mohou získat všechny osoby - dokonce i ty, které do svých schopností neinvestují, protože díky investicím ostatních osob mohou např. spotřebovávat statky, které by bez těchto investic nebyli vyprodukovány. Problém investování do schopností ale, že bolí. Není zadarmo, vyžaduje úsilí, čas, energii. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti – napsat všechny texty vskutku vyžadovalo a vyžaduje úsilí, čas, energii.

Zdánlivá odbočka jinam: Česko má od tohoto týdne novou pravicovou vládu, která slibuje uskutečnit řadu reforem a netají se tím, že tyto reformy budou bolet. Ve svém okolí vnímám odhodlání dané reformy podstoupit i za cenu, že budou bolet. Je však zřejmé, že toto nadšení nesdílí každý – zejména asi ne lidé, kteří současnou koalici nevolili. Klíčové proto bude, aby reformy nejen bolely, ale aby dávali lidem prostor pro jejich aktivity, aby podporovaly rozvoj jejich schopností, aby umožňovaly zvyšování jejich příjmu. Jinými slovy bolest by měla být přechodná a nikoliv trvalá. Cílem by tedy nemělo být pouze škrtání sociálních dávek, ale i hledání cest, jak motivovat osoby beroucí tyto dávky, aby byly více aktivní, aby se o sebe dokázaly postarat. Škrtání z hlediska abecedy je krok "A", který musí být následován krokem "B", "C", atd.

Častá námitka zde říká, že populace je nějak rozložena, že z hlediska schopností se uplatňuje Gaussova křivka, čili, že nejschopnějších osob je relativně početně málo, průměrných relativně hodně. Jinými slovy tato námitka říká, že nelze očekávat, že každý bude schopen své schopnosti využívat a rozvíjet, že vždy budou existovat lidé, kteří toho schopni nebudou a že by se společnost o tyto lidi měla postarat. Na dané námitce je určitě kus pravdy. Nepochybně v každé společnosti budou lidé, kteří nebudou schopni se o sebe starat. Bylo by chybou tyto osoby odsunout na okraj společnosti. Zde se domnívám, že jedním z projevů lidství, charakteristik člověka jako člověka je, že je schopen solidarity, pomoci. Jak rozhodnutí, kdy je nutno být solidární, jakými formami má být solidarita poskytována, je vždy arbitrární (záleží na nás), tj. neexistuje na něj žádná jediná správná odpověď, společnost bez solidarity přestává být společností. Respektive stává se společností pouze pro někoho – pro ty, kdo měli štěstí, že se bez solidarity obejdou. Nelze přitom rovněž zapomínat, že mnohé formy solidarity mohou být koncipovány tak, aby člověk jejich prostřednictvím schopnosti rozvíjel.

Námitka s Gaussovou křivkou ale rovněž říká něco jiného. Jedna z jejích možných interpretací je: reformy nemají smysl, protože řada lidí chce mít svůj klid, spokojí se s málem, nebude ochotna do svých schopností investovat. Určitá analogie existuje z hlediska rozšiřování počtů vysokoškoláků. I zde je častá námitka proti rozšiřování počtu osob, které začnou studovat VŠ: Tato námitka říká zhruba následující řada lidí na studium na VŠ intelektuálně nemá, protože na Gaussově křivce patří k těm průměrným nebo podprůměrným, takže nemají schopnosti, aby VŠ vystudovali. Dotyční, kteří vyslovují dané námitky, ale obvykle odmítají uvažovat o tom, zda náhodou neexistují jiné než doposud používané způsoby, jak i v případě průměrných a podprůměrných jejich schopnosti rozvíjet, včetně toho, aby byli schopni studovat vysokou školu - v případě vysokých škol se málo pozornosti věnuje otázce, zda způsoby výuky na VŠ jsou adekvátní, zda nelze učit i jinak, formami, které jsou přístupné i pro osoby, které zdánlivě příliš schopnostmi nedisponují. Je třeba sebekriticky přiznat, že i autor těchto řádek zde může udělat více. Stejně tak má smysl hledat pro každého z nás vhodné formy, aby mohl rozvíjet své schopnosti.

Netvrdím, že hledání výše uvedených vhodných forem vždy bude úspěšné. Ekonom zde může namítnout, že mnohdy bude dané hledání velmi nákladné a že se tedy nevyplatí. Navíc platí, že člověk jako tvor tvůrčí vždy dokáže překvapit. Vždy půjde řada osob svou vlastní cestou, která formy, jež jim připraví druzí, nebude respektovat. Člověk je zkrátka nespoutatelná bytost, kterou nikdy nezařadíme do jednoznačných škatulí a kolonek. Není proto mou přirozeností nabízet jednoduchá řešení. Sice jsem přesvědčen, že lidé reagují na pobídky (tedy na to, co se v jejich okolí děje – např., když se zvolní podmínky pro nemocenskou, začnou být více nemocní), dané vazby ale nejsou přímočaré a jednokauzální. Studium mnohé literatury mne přivedlo k názoru, že každý z našich kroků má zamýšlené i nezamýšlené důsledky. Takže systém pobídek, který by vedl k tomu, že každý by mohl investovat pro něj vhodnými způsoby do jeho schopností by určitě měl svá zamýšlená pozitiva i nezamýšlená negativa.

Život je zkrátka těžký a složitý. Těžké i složité je proto o řešení většiny problémů. Co můžeme podle mne dělat je tuto těžkost a složitost přijmout, vzít ji jako výzvu a šanci. Řečeno cimrmanovsky "můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, můžeme o tom diskutovat, ale to tak jediné, co se s tím dá dělat."

Psaní svých textů chápu jako jeden z prostředků, jak studenty na složitost života připravit, jako způsob, jak jim nabídnout možná řešení, která jim pomohou složitost života překonávat a řešit. Nemyslím si ale, že se jedná o způsob jediný nožný. V každém případě budu rád, když nad těmito řádky budeš uvažovat, když si eventuelně texty, na kterých jsem se podílel, přečteš, apod. Ale to je tak asi vše ...

Wawi (podruhé)

PS1: pokud z výše uvedeného nebude cokoliv jasné, nebráním se osobním ani jiným konzultacím.

PS2 aneb místo závěru pár citátu z knihy "Nevyšlapoanou cestou"

"...Život je těžký. To je pravda, jedna z největších. Je to velká pravda, protože když ji takto pochopíme, můžeme jí překonat. Jakmile si uvědomíme, že život je těžký – jakmile jsme to skutečně pochopili a přijali za své – pak už se život nezdá tak těžký. Pokud totiž přijmeme skutečnost, že život je těžký, přestane nás to znepokojovat.

...Život je série problémů. Chceme je řešit, nebo nad nimi naříkat? Chceme naučit své děti, aby je řešily?

Základním souborem nástrojů potřebných ke zvládnutí problémů v životě je kázeň. Bez kázně nemůžeme řešit vůbec nic. ...

...Když se postavíme čelem k problému a začneme jej řešit, není to nikdy bezbolestné, právě proto je život těžký. ...A protože jich před nás život staví nekonečnou řadu, je vždy obtížný a radost je střídána bolestí.

Je to však právě tento proces střetávání s problémy a jejich řešení, jenž dává životu smysl. Jsou ostřím nože, které odděluje úspěch od neúspěchu. Mobilizují naši odvahu a moudrost, dokonce lze říci, že naši odvahu a moudrost vytvářejí. Jen díky nim můžeme rozumově a duchovně růst. ...Učíme se díky bolesti, jež provází naše setkání s problémy a jejich řešení. ...Právě proto nemají moudří lidé z problémů hrůzu, ale naopak je vítají – dokonce i s bolestí, která je provází.

Většina z nás tak moudrá není. Skoro všichni se této bolesti více či méně obáváme a snažíme se proto problémům vyhnout. ...Sklon vyhýbat se problémům a s nimi spojených strastem je základním kamenem všech lidských duševních chorob. ... Někteří z nás jsou schopni zajít ve své snaze vyhnout se problémům a strastem neuvěřitelně daleko. Stále se vzdalují všemu co je zjevně dobré a rozumné, jen aby našli pohodlný únik. Budují si důmyslné soustavy iluzí, v nichž pak žijí – někdy s úplným vyloučením reálného světa.

...Sami sobě i svým dětem bychom měli vštěpovat, jak je možné dosáhnout zdravého rozumu i ducha. Měli bychom sebe i je učit tomu, že strasti jsou nezbytné a že mají svou cenu, že je třeba se k problémům postavit čelem a podstoupit obtíže, které to přináší. Řekl jsem již, že kázeň je soubor základních nástrojů potřebných ke zvládnutí problémů života. Jak vysvitne z následujících kapitol, tyto nástroje a techniky nás mají naučit trpět, mají nás naučit se vyrovnat s bolestí, kterou přinášejí problémy, abychom je úspěšně zvládali a aby to pro nás bylo zdrojem poučení a růstu. Jestliže sebe i děti učíme kázni, učíme sebe i je také tomu, jak trpět a růst.

O jaké nástroje a techniky jde, jaké jsou ty konstruktivní přístupy k strastem způsobeným problémy, které nazývám souhrnně kázní ? Jsou čtyři: odklad uspokojení, přijetí odpovědnosti, oddanost pravdě a vyrovnání extrémů. Jak se ukáže, nejsou složité a jejich používání nevyžaduje dlouhodobý trénink. Naopak, jsou zcela jednoduché a dovede s nimi pracovat téměř každé desetileté dítě. ...Kamenem úrazu není složitost těchto technik, ale vůle je použít. Spíše nám totiž bolest přinesou, než aby nás jí uchránily, kdo se vyhýbá strasti, která je namístě, bude se chtít vyhnout i použití těchto technik."