Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Ahoj,
na úvod varování: tohle je poněkud jiný mail, než který obvykle z adresy kancelar@velkyvuz.cz dostáváš – většinou Tě informujeme o akcích Velkého vozu (VV). Dnes posílám mail o něčem jiném – o volbách do Poslanecké sněmovny ČR, které budou za 15 dní (2. a 3. června)
Je třeba zdůraznit, že tento mail není oficiálním stanoviskem VV, které i nadále zůstává nepolitickým sdružením. Jedná se o moje osobní stanovisko.
Obsah mailu lze rozdělit do 4 bodů:
V následujících řádkách jednotlivé body rozvedu.
Ad 1). Už více než 16 let žijeme v demokracii, kdy si můžeme (ale také nemusíme) svobodně vybírat politické zástupce, kterým svěřujeme poměrně hodně pravomocí – přijímat zákony, jež upravují pravidla fungování společnosti, schvalují státní rozpočet apod. Osobně pamatuji ještě volby za socialismu (naštěstí jsem nemusel řešit, zda-li se tehdy nejít volit, v posledních socialistických volbách jsem nebyl ještě plnoletý). Šlo o formální volbu, kdy se potvrzovala jednotná kandidátka, bez možnosti opravdového výběru. Tehdy nejít volit bylo svým způsobem hrdinství.
Dnes rozhodnutí nejít volit je jedno z mnoha svobodných rozhodnutí, které lze udělat. Přesto si myslím, že, pokud to jde, jít volit smysl má. Jedním z důvodů je, že v poměrném volebním systému, který se používá při volbách do Poslanecké sněmovny (PSP), platí jednoduchá úměra: čím menší počet odevzdaných hlasů, tím větší váha jednotlivého hlasu. Zjednodušeně to říká následující příklad (skutečný postup přepočtu odevzdaných hlasů na mandáty/poslance je u voleb do PSP složitější, smysl/princip ale platí):
Pokud je v zemi 8 mil. voličů (tolik jich vskutku v ČR je) a pokud všichni půjdou volit a Komunistická strana získá 1 mil. hlasů, tak v PSP komunisté získají 12,5 % křesel. Pokud však půjde volit jen 4 mil. lidí a komunisté získají 1 mil. hlasů, tak v parlamentu získají 25 % křesel.
Myslím si obecně, že existuje řada důvodů proč volit:
- chtě nechtě žijeme ve společnosti, obklopeni druhými lidmi. Má-li tato společnost nějakým způsobem koexistovat, musí v ní existovat pravidla pro chování v nejrůznějších situacích. S růstem kontaktů a vztahů člověka, s rozvojem technologií atd., nutně vzniká potřeba podrobnějších, respektive více pravidel. Tyto pravidla se alespoň nepřímo dotýkají řady otázek života každého z nás. Z praktických důvodů není možné, aby daná pravidla (alespoň většinu z nich) přijímali všichni občané daného státu. Proto si volíme své zástupce a svěřujeme jím pravomoci, které sami nemůžeme vykonávat. Tím, že nepůjdeme volit, tak se zříkáme možnosti ovlivnit, v jakém právním a dalším společenském prostředí se náš život bude odehrávat. Myslím si, že je chyba se této možnosti zříkat.
- Ti, kteří v minulosti získali mandát, aby za nás rozhodovali, by měli dostat i zpětnou vazbu, zda-li jsme s nimi byli spokojeni či nikoliv. Rozhodnutí nejít volit je svým způsobem nečitelné, může být interpretováno jak, tak že jsme byli spokojeni a nestojí nám za to k volbám chodit, tak i způsobem, že jsme byli totálně nespokojeni a nevíme koho volit. V každém případě se zbavujeme možnosti hodnocení i ovlivnění budoucího vývoje.
- Často slyším námitku typu: "vždyť já nevím koho volit.Program žádné politické strany mne neoslovuje zcela. Politika je jenom boj o moc, politici se stále hádají apod. Mezi politiky je spousta podvodníků, demagogů, kariéristů atd." Domnívám se, že tyto námitky vznikají nepochopením toho, co od politiky a politiků můžeme očekávat.
Osobně se mi líbí pojetí politiky, jako prostředku, jak mírovými, nenásilnými prostředky řešit konflikty ve společnosti, jak slaďovat nejrůznější zájmy, nacházet jejich efektivní řešení. Člověk vystupuje v mnoha sociálních rolích a může mít rozdílné zájmy, preference, postoje hodnoty apod. Díky politice můžeme o všech těchto otázkách diskutovat, přít se, hledat společná řešení, a nezabíjet se přitom apod. Sladění těchto zájmů je málokdy jednoduché – stačí si jen uvědomit, jak rozdílné zájmy mají řidič a chodec, stálý obyvatel na venkově a chalupář, turista a vlastník lesa apod. Chceme-li tyto rozdílné zájmy řešit mírovou cestou, nutně budeme dlouho diskutovat, nutně se ne vždy dohodneme, nutně budou vznikat spory. Přesto skutečnost, že dané diskuse a spory probíhají na politické rovině je mnohokrát lepší než kdyby probíhaly na rovině zbraní, ozbrojených konfliktů či dalších forem.
Každá otázka je navíc svým způsobem politická, na každou budou existovat rozdílné názory – od přijetí státního rozpočtu, přes diskusi o trestním zákoníku, vyvlastňování, spory o práva zvířat, konče potraty apod. V politice se řeší všechny otázky, které se nějak dotýkají soužití lidí. Chtít po politických stranách, aby všechny názory alespoň jedné strany se shodovali s mými názory, znamená chtít nesplnitelné. Nutně tak nemůžeme chtít být absolutně spokojeni, nutně musíme mít pocit, že si nemáme koho vybrat, protože žádná ze stran nesplňuje naše představy. Řešíme-li nějaký problém politicky, tj. diskusemi, dohadováním, málokdy budeme zcela spokojeni. Usilovat o naprostou naši spokojenost ale obvykle znamená vyvolat naprostou nespokojenost řady osob, znamená spíše eskalaci konfliktů než jejich řešení. Je tedy lepší, když jsme mírně nespokojeni, než když jsme absolutně spokojeni.
Politika je samozřejmě bojem o moc a musí jím do značné míry být. Má-li politik moc, může realizovat svoje představy (a zároveň i představy lidí, kteří ho volili), může přijímat kroky, které nějakým způsobem řeší jednotlivé problémy. Kdyby politika nebyla bojem o moc, byla by jen milým debatním kroužkem, který ale nic nevyřeší. Od politiky čekáme řešení a k tomu jistá moc je nutná. Důležité je, aby daná moc nebyla absolutní, aby ti, kdo danou mocí disponují, byli kontrolovaní, kritizovatelní, aby ti, kdo moc nemají, mohli své názory vyjadřovat, mohli předkládat alternativní návrhy, aby měli šanci moc získat. Demokratická politika jim tuto možnost dává. Nejít k volbám opět znamená zbavit se možnosti ovlivnit, kdo danou mocí bude disponovat. Nevěřím v teorie, že všichni politici jsou stejní. Protože každý člověk je jiný, tak i každý politik bude jiný, bude k jednotlivým otázkám přistupovat různě atd. To vše můžeme volbami ovlivnit.
Samozřejmě, že i mezi politiky se najdou lidé zkorumpovaní či zkrumpovatelní, hloupí, podlézaví, demagogičtí a kdo ví jací. Existují ve všech vrstvách obyvatelstva, tak by bylo divné, aby nebyli mezi politiky. PSP má 200 poslanců, a to už je dost velký soubor lidí, aby v něm byli zastoupeni lidé nejrůznější. Očekávat od politiků, že budou výrazně jiní, než jaká je společnost, v níž my i politici žijí, je naivní. Znovu však musím zopakovat, že nevěřím v to, že každý politik je stejný, myslím si, že svou volnou můžeme ovlivnit, kdo bude příslušnou mocí disponovat. Je-li někdo všemi politiky zcela znechucen, nevidím jinou cestu než, aby do té politiky sám vstoupil. I zde platí, že kritizovat je jednoduché, ale kritizovat by měli ti, kteří něco dělají nikoliv jen se dívají.
Výše uvedené argumenty mi říkají, že volit smysl jít má a proto volit půjdu.
Ad 2). Za extrémistické strany považuji ty strany, které v nějaké výraznější podobě usilují o omezení lidské svobody, preferují určitý systém názorů a brání v šíření názorů jiných, hodlají lidský život co nejvíce omezit, kontrolovat apod. Čili jsou to strany, pro které je důležitější nějaká ideologie/národ/stát než člověk, strany netolerantní, strany u nichž hrozí nebezpečí ohrožení základů parlamentní demokracie. Z kandidujících stran k nim zejména patří Komunistická strana Čech a Moravy (jak volební program KSČM vypadá pěkně, obsahuje také větu: (KSČM si je vědoma toho, že nabízí svůj volební program v realitě kapitalistické společnosti, se kterou se však nesmiřuje.)
Velký vůz se pohybuje v určitém prostředí. K tomu, aby mohl dělat to, co dělá, potřebuje velkou dávku svobody. Samozřejmě svobody, která je spojena se zodpovědností, svobody, která neohrožuje druhé. Pokud by politickou moc získali extrémistické strany, hrozí nebezpečí, že o tuto svobodu přijdeme. Jsem přesvědčen, že program a zejména hodnoty, na kterých je VV založen (TVOŘIVOST A LEGRACE, SEBEPOZNÁNÍ, OSOBNÍ ROZVOJ, OTEVŘENOST, ZODPOVĚDNOST A LIDSKOST, ATMOSFÉRA PŘÁTELSTVÍ A PODPORA, BEZPEČNOST A PŘIJATELNÉ RIZIKO, OBOUSTRANNÝ PŘÍNOS), jsou nutně v rozporu s programem extrémistických stran. Osobně odmítám, aby národ, nějaká ideologie apod. byla nadřízena člověkovi, jeho svobodě, lidské důstojnosti, hodnotě člověka sama o sobě apod. Proto extrémistické strany nemohu volit. Bylo by to v rozporu s tím, co dělám, o co usiluji. Pokud se v jakékoliv podobě pohybuješ kolem VV, byl bych rád, kdybys o tom přemýšlel(a) a extrémistické strany nevolil(a).
Ad 3). Tento bod je asi nejkontroverznější, neb otevřeně vyzývá k nevolbě strany, která je stranou vládnoucí, která rozhodně není extrémistická, která udělala ledacos pozitivního. Přesto píši: Nevolte sociální demokraty. Proč?
Domnívám se, že program sociální demokracie upřednostňuje kolektiv, stát, obecně "vyšší entity" před člověkem, že vede k postupnému omezování lidské svobody, stále větší regulaci. Domnívám se, že program ČSSD vytváří větší prostor pro korupci, dává větší šanci kariéristům, lidem, kteří by v soukromém sektoru neuspěli a nyní mohou získat šanci rozhodovat o druhých. Jsem vzděláním ekonom a jsem přesvědčen že k tomu, aby společnost, ekonomika fungovaly, potřebují být regulovány. Pokud však regulace překročí určitou mez, jsou její důsledky obvykle negativní. Domnívám se, že program sociální demokracie tuto mez překračuje.
Program sociální demokracie se orientuje na lidi práce, lidi nebohaté, lidi, kterým ekonomická teorie říká slabší smluvní strana. Tento program usiluje o jejich ochranu (např. v podobě ochrany zaměstnanců), hovoří o bezplatném zdravotnictví, školství a řadě dalších věcí. Domnívám se (a ekonomická teorie mne v tom utvrzuje), že způsoby ochrany a podpory, které volí ČSSD paradoxně těmto lidem spíše uškodí. Vysvětlím to na příkladech.
a) Při existenci minimální mzdy, při zákoníku práce, který výrazně chrání zaměstnance, se zaměstnavatelé budou zdráhat legálně zaměstnávat řadu osob, protože tato legální forma zaměstnání pro ně bude příliš nákladná. Pravděpodobně tak vzroste nezaměstnanost, pravděpodobně se sníží hospodářský růst. Nejvíce postiženi budou pak lidé, kteří jsou na okraji společnosti, které se většina zaměstnavatelů bojí zaměstnat, či lidé, u kterých neví, mají-li dostatek schopností, znalostí, zkušeností (lidé, kteří právě ukončili školu, lidé vyššího věku apod.). Formálně tedy tito lidé budou chráněni, ve skutečnosti se jejich přístup k ochraně spíše sníží a budou na tom hůře.
b) Je třeba nesmysl hovořit o bezplatném zdravotnictví (je placeno ze zdravotního pojištění a částečně i z našich daní). Tento objem peněz je vždy omezený, zatímco poptávka po zdravotnických službách je prakticky neomezená. Objem peněz nemůžeme zvyšovat do nekonečna, neměli bychom na uspokojení dalších potřeb. Jsem proto pro spoluúčast pacienta, pro to, aby za některé zdravotnické služby platil (solidarita samozřejmě musí zůstat zachována, určitě jsem proti situaci, kdy nějaká léčba nebude možná jen proto, že pacient na ni nemá zdroje). Pokud tato spoluúčast nebude, bude poptávka po zdravotnických službách vyšší než jejich nabídka, čili, na někoho se nedostane. Pravděpodobně to opět budou lidé, kteří nemají dostatek kontaktů, kteří si to nedokáží zařídit, tedy přesně lidé, na něž se zaměřuje sociální demokracie.
Z ekonomického pohledu se domnívám, že sociální demokracie nevyužila možností, které nabízí současný růst ekonomiky a nepřistoupila k reformám řady oblastí – zdravotnictví, sociální zabezpečení, školství apod. V současné době jdou tyto reformy provádět tak, že jejich náklady mohou být rozloženy v čase a nebudou tedy velké. Pokud je však budeme odkládat (a program sociální demokracie podle mne znamená tento odklad), budou problémy, které se v daných sektorech objevují, kumulovat a náklady na jejich odstranění zvyšovat. Postiženi bude zejména generace lidí, kterým je mezi 18 až 40 lety, tedy lidé, kteří se v převážné většině pohybují kolem VV.
Jak je ekonomika důležitá, nedívejme se na svět jen přes ekonomické brýle. Z obecného, chceme-li filosofického hlediska zbývá zopakovat, že pro mne osobně je program sociální demokracie nepřijatelný svým spíše kolektivistickým viděním světa, přesvědčením, že stát dokáže vyřešit všechny problémy, tudíž, že mu přísluší relativně velká moc. Vskutku se bojím, že vláda sociální demokracie (v jakékoliv podobě) povede k dalším regulacím, kontrolám, omezování lidských aktivit. Podle mne tak svým způsobem povede ke snižování důstojnosti člověka, jeho lidství, hodnot, svobody u odpovědnosti. Povede tak ke snižování věcí/hodnot, které jsou důležité pro mne, které bych rád, aby byly důležité i pro další lidi. Proto píši: "nevolte sociální demokraty!"
Ad 4) Tento bod je naprosto ryze osobní a vyjadřuje mou letošní volbu – ODS. Mohu mít k této straně řadu výhrad. Nejsem úplně nadšen, že mnohdy pro ni otázka lidských práv, svobod, lidské důstojnosti, ochrany životního prostředí apod. není úplně prvořadá (typickým příkladem je podpora některých osob třeba při výstavbě dálnic, vzniku průmyslových zón, kdy ODS se podle mne neozvala zcela jasně ve prospěch ochrany vlastnických práv stávajících vlastníků, ochrany životního prostředí apod.). Přesto se domnívám, že její volební program je to nejlepší, co český politický teď trh nabízí. Nacházím v něm přesně to, co vyčítám že chybí sociální demokracii: orientaci na jednotlivce, zdůraznění jeho svobody i odpovědnosti, při vědomí, že člověk žije v nějaké společnosti, že musí respektovat její pravidla, ale zdůraznění, že nějaká vyšší entita není důležitější než člověk, že v prvé řadě člověk musí mít možnost o sobě rozhodovat, musí být tím, kdo vezme na sebe odpovědnost za svůj osud. Nacházím tam relativně promyšlený návrh reforem, které povzbudí podnikavé, odvážné, které povedou k tomu, že lidským aktivitám nebudou házeny klacky pod nohy, které ale zároveň dají šanci i lidem, pro něž jsem výše uplatnil termín "slabší smluvní strana".
ODS může být kritizována za řadu věcí z dob její vlády. Tato kritika je často oprávněná, neměla by ale zapomenout, že mnohé se v dané době povedlo, že CR zvládla transformaci ze socialismu do tržní ekonomiky. Jak to byla doba, v níž docházelo k jevům jako tunelování, nerespektování vlastnických práv atd., tak by bylo chybou danou dobu redukovat pouze na tyto jevy. Posledních 8 let je ODS v opozici, podle mne se tato strana za danou dobu v ledačems změnila. Má řadu starostů, členů zastupitelstev obcí i krajů. Jak v jednotlivostech si můžeme myslet o těchto lidech své, tak celkový můj pohled na ODS na komunální úrovni je spíše pozitivní, kdy úspěchy převažují nad neúspěchy. Je to pro mne zárukou, že ODS dokáže realizovat svůj program i na celostátní úrovni. Ze všech těchto důvodů ODS budu volit.
Závěrem: nemyslím si, že by se ČR nacházela na nějaké osudové křižovatce, že letošní volby ovlivní zemi na mnoho let. Přesto je pokládám za důležité. Konají se v demokratickém prostředí, za příznivé ekonomické situace. Máme téměř ideální podmínky pro to, abychom se rozhodli, co chceme, jaké hodnoty jsou pro nás důležité. Máme možnost se zabývat detaily, diskutovat o konkrétních problémech, máme možnost se zamýšlet, jaké by mělo být postavení člověka v české společnosti, jaká by měla být role státu, samosprávy apod., máme možnost řešit otázky, na které při velkých změnách/osudových křižovatkách nezbývá čas. Proto si myslím, že má smysl jít volit, proto píši tento mail.
V každém případě přeji rozumnou volbu (včetně rozhodnutí jít nevolit) a přeji, ať jsi s danou volbou spokojen(a). I když. K tomu, aby člověk byl spokojen, musí pro to něco udělat .... Ale to už se vracíme opět k začátku mailu.
Měj se fajn
Petr Wawrosz